V překrásné krajině Českomoravské vrchoviny se nachází malá vesnička. Věž jejího starého kostela je vidět na všechny strany do okolí, jen na jednu stranu jí brání nevzhledná betonová krabice. Snad každý, kdo poznal tento překrásný kout naší vlasti se sem rád vrací a snad proto bych chtěl všem napsat a připomenout něco málo z historie, ale i ze současnosti této malé vesničky. Přestože jsem odešel jinam, nikdy nezapomenu na obec, ve které jsem prožil překrásné dětsví, mládí, první lásky a mnoho jiného (špatného, ale především dobrého).

Obec Chřenovice:

Jméno zřejmě získala podle vladiky Chřena. Vznik je datován do 14. století, první připomínka je roku 1395, kdy Mikuláš řečený Kolovrat z Chřenovic, odkázal chřenovickému farnímu kostelu dvůr s příslušenstvím. Celá historie vesnice je úzce spjata s historií hradu i kostela. Roku 1448 prodali Názové celé své panství Jindřichu a Janovi z Říčan, majitelům ledečského panství. Od té doby se dějiny obou panství spojily. Názové si koupili statky na Čáslavsku, ale přídomku z Chřenovic se nezřekli.

Chřenovice měly roku 1892 padesát sedm domů, kde žilo 477 obyvatel. V roce 1912 měly sedmdesát domů, ale počet obyvatel se snížil na 446. Pro mladé nebylo v obci dost práce a tak se stěhovali do měst (tato situace se dnes opět opakuje).

V roce 1894 začalo vyměřování železniční tratě Kácov-Ledeč-Světlá. Byly zde postaveny typizované železniční stanice a jedna taková je postavena i pod Chřenovicemi. Bylo rozhodnuto zřídit nákladiště a osobní zastávku pod Chřenovickým hradem s názvem Chřenovice-Podhradí.  První vlak zde projel 24. září 1903. Dnes je to trať (212) Čerčany - Světlá nad Sázavou, která je překrásná, romantická a láká na svezení motoráčkem udolím řeky Sázavy.

28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, byla vyhlášena všeobecná mobilizace, která se nevyhla ani Chřenovicím, odkud odešlo sedmdesát čtyři vojáků. Na polích musely pracovat ženy a děti. V průběhu času byly předepisovány velké dodávky zemědělských produktů a na venkově zavládl hlad. V roce 1915 byl zaveden přídělový systém potravin. V roce 1916 byly odebrány dva zvony z kostela sv. Václava, ale museli se odevzdat i staré hmoždíře a vše, co se nechalo přetavit pro vojenské účely. Na konci války se bohužel nevrátilo zpět do obce deset vojáků. Sdružení katolické mládeže dalo v roce 1923 popud k postavení pomníku nebo desky na památku padlých občanů v letech 1914-1918. K odhalení pomníku u školy došlo 12. července 1925.

29. října 1918 v podvečer byl uspořádán slavnostní průvod ke vzniku samostatného Československa, dechová hudba hrála národní písně, lidé zpívali a očekávali lepší budoucnost. Do této doby byl používán název Křenovice, Chrzenowicz. V roce 1919 byl počeštěn na CHŘENOVICE. Lidé ho používali již daleko dříve, ale teď byl uřední název obce. Zákon z roku 1919 uložil obecním úřadům zakládat veřejné obecní knihovny. Zde byla založena až v roce 1924. Prvním knihovníkem se stal místní rolník Josef Nouza. Knihovna byla umístěna v nově postavené budově kampeličky. První čistka proběhla v knihovně v době okupace a druhá po nástupu komunistického režimu. Od roku 1990 vede knihovnu Marta Sechovcová. Dnes je knihovna umístěna na obecním úřadě.

Na jaře 1928 byl poprvé do Chřenovic přiveden elekrický proud, svítit se však začalo až 17. července 1929. Veřejné osvětlení po vesnici bylo provedeno až v roce 1938. To už se nejen nad svobodným Československem, ale nad celou evropou začala stahovat válečná mračna. Dne 23. září 1938 vyhlásila vláda všeobecnou mobilizaci mužů do čtyřiceti let- z obce narukovali dva důstojníci, pět poddůstojníků a dvacetdevět vojáků. Přestože byli všichni odhodláni bránit svou vlast, vrátili se domu. 29. záři byla podepsána MNICHOVSKÁ ZRADA! České pohraničí bylo připojeno k Německu a češi vystěhováni do vnitrozemí. V Chřenovicích se ocitlo asi třicet uprchlíků, převážně z Liberecka, kteří byli později umístěny jinde po okrese. Tragické události ovšem nadále pokračovali (jak jinak)- 15. března 1939 začalo obsazování zbytku území Čech a Moravy. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Do Ledče přijelo vojsko 16. března, do Chřenovic vůbec nedorazilo. Na silnici leželo v té době až půlmetru sněhu a závěje byly vysoké místy a pět metrů. Život ovšem pokračoval dál, všude se objevovaly dvojjazyčné texty a muselo zmizet vše, co připomínalo svobodné, demokratické a hrdé Československo, především však bývalého prezidenta Masaryka. Od prosince byly zavedeny lístky na oblečení a obuv, předepsán byl také velký odvod živobytí. Na obec přicházely kontroly, prohledávaly celé domy, aby zemědělci nic nezatajili. Ti si často schovávali obilí, jídlo a maso do vzdálených polí, lesů a skal. Přes velké nebezpečí se zabíjelo načerno a maso se i prodávalo. Pro živobytí si lidé přicházeli z celého okolí. Při takové černé porážce byl přistižen rolník František Kozlík, který byl odsouzen na jeden rok nucených prací v Německu. Totálně nasazen na práci v Německu byl i Jaroslav Sychrovský, který ovšem v Německu zemřel. Místní mlynář Václav Musil byl ve spojení s odbojovou organizací RU-DA a cesty k mlýnu pod Chřenovicemi měl jištěny spolehlivými četníky. Byl proto vždy včas varován, před prohlídkami mohl tak pomáhat ostaním lidem. Dne 6. května 1945 došlo na ledečské lávce u sokolovny ke střetu jagdkomanda a dobrovolné hlídky. Při přestřelce byl zraněn Jaroslav Sychrovský, svému zranění později v Čáslavské nemocnici podlehl. Na konci války do obce zabloudili ustupující Němci, zjistili však, že přes řeku nevede žádný most a tak se vrátili směrem na Jedlou. V okolních lesích se skrývalo několik německých vojáků, kteří se postupně vzdali a byli odváděni do sběrného tábora v Ledči. Jedenáctého května přijelo do Chřenovic několik vojáků Rudé armády. Po osvobození byl v obci sestaven prozatimní národní výbor, jehož předsedou se stal farář Stanislav Endrle. V pozdějších řadných volbách byl zvolen František Roček. Po odsunu Němců z pohraničí odešlo asi třicet osob na opuštěná hospodářská stavení na Tachovsku.

Únor 1948 (další temné datum dějin Československa). Po nástupu komunistické strany k moci se museli přizpůsobit především zemědělci, těm byli vypisovány takové dodávky, které nemohli nikdy splnit. Rolníci byli přesvědčováni a hlavně nuceni vstoupit do zemědělského družstva (a to i velmi drsně- děda by mohl vypravovat o sousedech, soudruhách atd.). Do přesvědčovací akce JZD byly zapojeny komustické organizace, místní národní výbor, ale i veřejní pracovníci, zvláště pak vesničtí učitelé. Po silném, někdy až násilném přesvědčování bylo v roce 1956 založeno družstvo o výměře 105 hektarů. Za nesplnění dadávek byl na pět let do vězení nespravedlivě odsouzen pan František Smejkal z č. p. 29. Svůj trest si odpykával v nechvalně známém Jáchymově. Jeho majetek byl zkonfiskován a převeden později do družstva (to nechalo později největší statek v obci spadnout). Po rozpadu menšinového družstva vzniklo v roce 1957 nové "jednotné zemědělské družstvo" s výměrou 420 hektarů. Sem již museli vstoupit všichni zemědělci z obce (zdůrazňuji museli, jinak mohli dopadnout jako pan Smejkal, nebo ještě hůř ...!). Bylo vedeno nejen přemlování, ale především velké nátlaky včetně hrozeb. Předsedou byl zvolen Josef Kořínek. Družstevníci si mohli nechat malou záhumenku o výměře půl hektaru. Ze začátku nebyly žádné stroje a bylo mnoho ruční práce a proto museli vypomáhat i brigátníci z měst. Bylo rozoráno mnoho mezí, zrušeno mnoho cest a z malých políček se staly obrovské lány.

V roce 1960 vznikla Československá socialistická republika a k 1. 7. 1960 byl zrušen okres Ledeč nad Sázavou, který byl přenesen do Havlíčkova Brodu. Chřenovice se ocitli na kraji nejen okresu, ale i Východočeského kraje, který měl sídlo až v Hradci Králové. To přineslo velké potíže s vyřizováním správních potřeb.

V roce 1961 došlo ke sloučení zemědělských družstev Chřenovic, Jedlé, Bělé a byl přijat název Jednotné zemědělské družstvo Posázaví. V roce 1966 se připojilo družstvo z Dobré Vody. Sídlem se stala obec Jedlá. Dle sovětského vzoru došlo v roce 1975 ke sloučení družstev Jedlá, Habreka Kozlov. Vzniklo nové JZD Budoucnost, které hospodařilo na 2229 hektarech půdy. Předsedou se stal opět Josef Kořínek a pracovalo zde na 450 členů ze všech obcí.

Začátkem roku 1963 se sloučily obce Jedlá, Chřenovice a Dobrá Voda se sídlem v Jedlé. Tím se Chřenovice staly pohou osadou, která byla řízena soudruhy z Jedlé a to se projevilo na rozvoji i vzhledu obce. V roce 1965 se začal budovat v obci vodovod a v roce 1967-1968 byla pokryta asfaltem prašná silnice z Jedlé do Chřenovic.

Po částečném uvolnění politické situace v šedesátých letech přišel 21. srpen 1968, kdy nás "osvobodili" naši komunističtí "bratři" ve zbrani. Bohužel se na tuto okupaci v naší zemi velmi rychle zapomělo (jak vidíme dnes, tak náš národ vůbec hodně rychle zapomíná a neváží si vlastních hrdinů- bohužel). Nastalo období normalizace. V roce 1970 bylo rozhodnuto, že z kapacitních důvodů bude zřízen nový hřbitov, ten byl předán k užívání v květnu 1971. Nařízením okresu v Havl. Brodě byla v roce 1973 zrušena škola, která byla přestavěna na mateřskou školku a otevřena v roce 1977. Dnes je zde hostinec (kam až se dá klesnout?). V roce 1978 bylo rozhodnuto postavit na místě staré obecní pastoušky novou prodejnu. Jako většina tehdejších akcí se stavěla v akci "Z". Prodejna Jednoty byla slavnostně otevřena v listopadu 1980.

Dne 17. listopadu 1989 začala "sametová revoluce" a 29. prosince téhož roku byl zvolen prezidentem Václav Havel. Situace se začala měnit, přestože si to mnozí nepřáli. I Chřenovice se začali pomalu probouzet. V říjnu 1990 bylo na zasedání obecního úřadu Jedlá odhlasováno 98%  hlasů osamostanění obce Chřenovice. Přestože si to né každý přál, byla podána žádost na ustavení samotné obce. V lednu 1992 se odtrhli Chřenovice od Jedlé a konečně byli opět samostatné. V prvních svobodných volbách byl starostou obce zvolen pan Jaroslav Laudát. Obec se začala starat o své občany a postupně věnovala nemálé částky na svoz odpadů, zanikání černých skládek, rozšíření veřejného osvětlení, úpravu a opravu komunikací, úpravu autobusového spojení a mnoho jiného. V roce 1992 byl pod záštitou obecního úřadu pořádán první sraz  chřenovických rodáků. Celá tato akce začalo slavnostní mší v kostele sv. Václava a pokračovala posezením v hostinci u Dvořáků. Tato akce se pravidelně opakuje.

Na konci roku 1992 se odtrhlo Slovensko a tak začátkem roku 1993 vnikl nový stát Česká republika. V roce 1994 byl slavnostně otevřen nový obecní úřad s knihovnou, ten starý býval v obecní kampeličce, která se ovšem prodala. V květnu 1996 se nové hasičské zbrojnice dočkali i místní dobrovolní hasiči, je zde i čekárna na autobus.

V roce 2006 byla opravena lávka a přijezdová komunikace u Chřenovického mlýna ve směru na Hněvkovice. Tato akce byla financována z programu Pháre a obcemi Chřenovice a Hněvkovice.

V sobotu 20. července 2013 od 13.00 hodin proběhlo slavnostní svěcení praporu a znaku obce přiděleného Parlamentem ČR.

Historie je průběžně doplňována...

Pozn. V Chřenovicích byla postavena nejstarší škola na ledečsku a to již roku 1216, dále mlýn kolem roku 1358. Roku 1924 zde tedy byl kostel, dvoutřídní škola, fara, několik řemeslníků, 3 obchody, 2 hostince, 2 hájovny, mlýn s pilou.

Nadmořská výška: 457 m n.m.