Chřenovický kostel:

Chřenovický kostel je zasvěcený sv.Václavu a patří k ne právem opomíjeným nejstarším památkám v Čechách. Při jeho opravě v roce 1780 byla nalezena pečeť biskupa pravděpodobně Jana I., který v letech 1134 – 1139 světil relikvie zdejšího kostela. Kostel řadíme do přechodného slohu. Pozn. Přechodný sloh znamená, že ještě vznikají stavby slohu románského a současně s nimi první stavby slohu gotického (tj. kolem roku 1200).

Již při vstupu do chrámové lodi může překvapit návštěvníka nezvyklé umístění vchodu – ze severu. Vchod je totiž obvykle umístěn z jihu či západu.

   Gotický polygonální presbytář byl přistavěn kolem roku 1300. Je pravděpodobné, že tento presbytář byl stavěn na původní románské apsidě. Archeologický výzkum by jistě objasnil nejen spoustu nejasností a dohadů kolem stáří kostela, ale i založení vesnice Chřenovice. V kněžišti se objevuje česká klenba nad čtvercovou základnou čela půlkruhového, oblouk mezi kněžištěm a chrámovou lodí je stlačený. Tyto oblouky a klenby způsobují, že jejich tlaky pro malou stoupavost jdou do šířky, což omezuje velikost prostorů a vynucuje si silné zdi. Použitým materiálem je tedy kámen, většinou opuka. Jsou v podobě jen hrubě přitesávaných řádkově kladených kvádříků, aby se zdem neubíralo na stabilitě. Okenní a dveřní otvory jsou spíše malé. Špalety oken se kvůli lepšímu osvětlení na obě strany rozvírají.

Každý kostel je stavěn oltářem na východ. Zde ve zdejším kostele je v kněžišti (absidě)  sanktuarium – železná mřížka. Tento výklenek dříve sloužil jako schránka na hostie (je vytesána na severní straně absidy). Od 16. století její funkci převzal svatostánek – tabernákl (přímo na oltáři). Na jižní straně absidy je sedile, které může být jednoosé nebo více osé. Zdejší kronika uvádí, že tu bývali až 3 kněží. Tento výklenek byl určen pro duchovenstvo při slavnosti, návštěvě biskupa, apod. V baroku výklenek nahradí dřevěné křeslo doprovázené ještě jednoduššími menšími křesly.

Na hlavním oltáři býval obraz sv. Václava, patrona zdejší farnosti. Za pátera J. Pokorného (kolem roku 1875) byl však obraz odstraněn a nahrazen obrazem Svatí patroni Čeští.  

K západnímu průčelí byla připojena věž (svou stavbou ojedinělá v Čechách), do které vedla krytá dřevěná pavlač z přilehlé tvrze. Tvrz byla postavena ještě před začátkem stavby kostela. Kostel byl stavěn za účasti sázavským mnichů.  Tvrz tedy stávala na západní straně kostela a po pavlači se přecházelo do kostela na kruchtu. Tato pavlač mohla být v případě ohrožení stržena. Dveře vedoucí na tuto pavlač jsou na západní straně, jak je i dnes patrno, zazděny. Pod kruchtou je klenba a pilíře románské. Ve věži se objevují v Čechách ojedinělá románská sdružená okna, která se stavěla již po roce 1100 a v případě nutnosti nechybí k obraně ani střílny.

Velké opravy se dočkal kostel v 1900. Střechy byly nově pokryty šindelem a loď kostela dostala novou omítku. Byl instalován také hromosvod. V roce 1972 byla provedena oprava vnitřku kostela včetně maleb. V roce 2006 byla v kostele omlácena omítka až na šutr, nanesena nová a byl nově vymalován. Na této akci se sešla skoro celá vesnice, přijeli i někteří rodáci a dokonce pomáhali i lidé, kteří do kostela nechodí. O rok později byla vyměněna krytina na věž a opravena na lodi kostela, jejich žalostný stav po opravě přímo volal.  

Věž měla do první světové války dva zvony, třetí menší byl ve věžičce nad přesbytáři. Nejstarší a největší zvon lze datovat do konce 14. nebo začátku 15. století. Vážil 1200 kg a měl výšku 70 cm a průměr 94 cm. Druhým zvonem na věži je 100 kg vážící zvon ze 16. století. O největší a nejmenší zvon přišel kostel za první světové války, kdy byly odvezeny rakouskými vojáky. Naposledy zvonily 25. října 1916.  Léta Páně 1934 byla uspořádaná sbírka na zvon nový. Ten slavnostně vysvěcen 19. prosince 1934, byl ihned vytažen na věž a ještě tentýž den zvonil do kraje. Ovšem již 16. března 1942 byl tento zvon odebrán a na věži zůstal opět jen jeden zvon. Poslední zvon daroval kostelu v roce 1981 zdejší rodák P. Josef Nouza. Tehdejší komunistický režim, ale neumožnil jeho vysvěcení a zprovoznění. To vše se stalo až po dlouhých 11 letech v roce 1992. Na koruně zvonu je nápis: "Chřenovice - Svatý Josefe oroduj za nás - na památku drahých rodičů věnuje syn". Dnes zní na věži kostela oba zvony.

První varhany dostal kostel v roce 1801, ty byly odtud v roce 1898 převezeny do kostela sv. Jana Křtitele v Sačanech. Tentýž rok byly vyrobeny nové varhany a ty jsou v kostele dodnes. Oprava na nich byla provedena v letech 1911 a 2006- to se jednalo o generální opravu.

8. prosince 1921 se narodil v Novém Městě nad Metují P. Václav Vít- poslední kněz, který bydlel na faře ve Chřenovicích. Vysvěcen na kněze byl v roce 1946, působil v Žamberku, Černilově a Chomuticích. Bohužel již v roce 1949 byl stejně jako mnoho jiných kněží odsouzen tehdejším komunistickým režimem do vezení za velezradu, kterou nikdy nespáchal. Jeho spoluvězněm byl mimo jiné i želivský opat Vít Tajovský nebo královehradecký biskup Karel Otčenášek. Po devíti letech byl propuštěn a amnestován. Nebylo mu však umožněno vykonávat kněžské povolání a tak nastoupil do práce v cihelně. Státní souhlas mu byl udělen až v roce 1966 a byla mu přidělena vzdálená a neznámá farnost Chřenovice. Velice brzy se stal pomocníkem a rádcem (a to nejen duchovním) všem, kteří za ním přišli. Fara byla otevřena pro každého doslova pořád. Byl velmi hodný, milý a oblíbený nejen ve Chřenovicích, ale i v Ledči, kam občas jezdil zastupovat. O to více nás všechny zaskočila zpráva, že 5. srpna 1996 P. Václav Vít zemřel. Na první výročí smrti byla odhalena v předsíni kostela pamětní deska. Jeho osobnost ovšem zůstala zapsána v našich srdcích navždy.

Po jeho smrti byla fara prodána a na mše dojíždí kněz z Ledče nad Sázavou.